Být ve společnosti koní

Být v tak dobré společnosti, jak si přejete, je opravdu veliká výhra. Já sama jsem si řekla, že kdybych si mohla vybrat opravdu takovou společnost, ve které se budu pohybovat, tak by to jednoznačně byli lidé, kteří milují koně, kteří opravdu nadevše milují koně ze všech zvířat a také, aby na koních rádi jezdili. Já znám totiž některé lidi, kteří milují koně a mají doma také koně, a ne jenom jednoho, ale klidně i deset koní. Jenomže to jsou takoví vegani a takoví ochránci a milovníci zvířat, že prý na nich vůbec nejezdí. Já mám právě kamarádku, která je veganka a která má dva koně.

Když jsem ji potkala asi před šesti lety poprvé, tak jsem si myslela, že moje kamarádka také na nich jezdí. Ona prý koně má deset let a víte, co mi řekla? Když mi potom své koně ukázala, že na nich prý vůbec nejezdí, že prý jízda na koni je týrání. Já si ale myslím pravý opak, absolutně nechápu, proč by jízda na koni měla být v týrání. Navíc ona ani neměla takovou tu klasickou ohlávku, kdy se koním dává to železo do huby, ona měla jenom takovou látkovou ohlávku, která se dala jenom koni na čumák a kolem hlavy a kolem krku. A to bylo všechno. Jako ano, je to sice pěkné.

Líbilo se mi to, ale také jsem se chtěla projet na koni, protože jsem to ještě nikdy předtím nezkoušela. Takže i když člověk bude v takové společnosti, která mu vyhovuje, tak postupem času zjistí, že to není zase tak úplně dokonalé, jak by si představoval. Já vím, že dokonalost je nedokonalá a že dokonalost se v dnešní době také vůbec nenosí. Je to prima, protože ani já dokonalost nemám ráda, ale také jsem chtěla být v takové společnosti, o které jsem si myslela, že pro mě tato společnost bude ta pravá. Samozřejmě, že kamarádka od koní je stále moje nejlepší kamarádka, ale stále jí zkouším ze srandy pošťuchovat, jestli by mi nepůjčila koně, že bych si s ním objela její statek.